Nový Zéland ukázková kapitola

K nejkrásnější hoře jižní polokoule
Za tři měsíce šestnáct set kilometrů neopakovatelnými přírodními krásami

Nová velkoplošná panoramatická live-diashow cestovatele, spisovatele a fotografa Leoše Šimánka zavede ctitele dálek a obdivovatele přírodních krás opět na jižní polokouli. Nese název „Nový Zéland – Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů“ a přiblíží souostroví, jež mnozí považují za nejkrásnější zemi na naší planetě.

Přibyli Maoři a sopky

Touto projekcí cestovatel připomíná dvacáté výročí promítání svých diashow. Podruhé se vrací – poprvé to byla dlouhá cesta jižními oblastmi Ruska – k tématu, které diváci již zhlédli. „Nový Zéland jsem promítal před pěti lety, řada lidí ho neviděla, a tak jsem měl spoustu dotazů, zda ho nebudu opakovat. Nerad se opakuji, ale zjistil jsem, že mám v archívu mnoho nepoužitých snímků. Diashow je tedy vlastně nová, sestavená z fotografií, které jsem dosud nepublikoval. I pro ty, kteří viděli původní verzi, bude opravdu nová. Opět mám sedm projektorů, tento počet se mi osvědčil. Sedmý používám na mapy a grafiku, ten pokaždé přinese do obrázků něco navíc. Hodně ho využívám v hudebních pasážích pro čtvercové snímky,“ prozradil detaily Leoš Šimánek. Do nové verze Nového Zélandu přidal další zajímavosti, třeba záběry ze sopečných oblastí: „První diashow jsem vlastně o sopky ošidil, ale i o Maory, původní obyvatele souostroví, jejich překrásné dřevořezby a malované domy. A ještě o další zážitky, které by bylo škoda nepředvádět.“

Utíkali před oceánem

Téměř tři měsíce poznávala rodina Šimánkova, jaká je „Aotearoa – země dlouhého bílého mraku“, což je maorské pojmenování Nového Zélandu. Od nejzazších výběžků Severního ostrova na jih Jižního ostrova urazili 1600 kilometrů mimořádně rozmanitou a téměř všude unikátní přírodou se stovkami rozličných zajímavostí, výtvorů přírody a nejkouzelnějších koutů krajiny. A schválně v zimě, aby se vyhnuli davům turistů a měli novozélandské krásy jen pro sebe. Po přistání v Aucklandu se  všichni divili, jak je tam v zimě příjemně: teplo, slunečno, všechno kvetlo, prostě subtropy. Z Aucklandu směřovali na  severní výspy Severního ostrova, kde jezdili s kovboji na koních po pobřeží Tichého oceánu nebo obdivovali obrovské stromy damaroně (kauri), jež dorůstají i výšky 50 metrů. Byli na nejsevernějším mysu Cape Reinga, na konci světa, jak říkají Maorové. Zaujal je poloostrov Coromandel s ohromnými vlnami, úžasnými plážemi a obřími skalisky. Na nádherném místě ve Fantail Bay si postavili stany, v noci se však rychle evakuovali na blízký pahorek, jinak by je velké vlny, které  přišly po bouřích, smetly do oceánu. Odměnou za útěk před rozbouřeným živlem jim po přechodu poloostrova bylo místo Cathedral Cove s bílými pobřežními skalami a ohromným skalním obloukem.

Geotermální a sopečné jevy jsou pro Severní ostrov charakteristické: činné i vyhaslé vulkány, bahenní sopky, jezírka s horkou vodou, vyvěrající plyny, síra a bahno. Země patří k nejaktivnějším částem „ohnivého kruhu“ Tichého oceánu, zemětřesení jsou běžným doprovodným jevem (také letos již několikrát). Šimánkovi si vyzkoušeli teplo z nitra země na vlastní kůži: koupali se ve vyhřáté vodě. Pohybovali se v národních parcích Whanganui a Tongariro, lyžovali na svazích sopky Ruapehu (2797 metrů).

Vánice jak v Antarktidě

K poměrně nezvyklé aktivitě se rozhodli na Jižním ostrově. Němečtí kajakáři je inspirovali k cestě na kajacích po moři podél pobřeží Tasmanova zálivu. „Rozhodli jsme se pro třídenní cestu kolem břehů, počasí se však velice zhoršilo, takže jsme se vrátili na základnu. Tam už se mezitím připravovali záchranáři, že nám vyjedou na pomoc,“ líčil Leoš Šimánek. Poloostrov Kaikoura s kolonií lachtanů šedých nebo Moeraki Boulders s obrovskými kulovitými balvany, to byla další místa lákající k delšímu zastavení. Unikátem a turistickou atrakcí jsou Pancake Rocks („lívancové skály“) s vrstvami hornin v podobě lívanců a obřími výstřiky mořské vody z otvorů v pobřežních skaliscích.

Na národní park Aoraki s nejvyšší novozélandskou horou Mount Cook (3764 metrů) určitě nikdy Šimánkovi nezapomenou. Důvod? Túra pod ledovec Hooker, kam se v létě vydává hodně turistů, jenže v zimě se může změnit v pořádné drama. „Nejdříve bylo příznivé počasí, ale úžasně rychle přišla změna. Začala sněhová vánice, v níž jsme se nestihli vrátit do základního tábora. Přespali jsme v mrazu v malé horolezecké chatě a do tábora jsme šli celý další den ve dvaceti centimetrech nového sněhu. Takže tenhle výlet byl dost strašidelný, dramatický a náročný zároveň,“ vysvětlil Leoš Šimánek.

Dvě lahůdky nakonec

Na konec putování si Šimánkovi naservírovali dvě rarity. Navštívili údolí Dart River, jehož neskutečně krásné scenérie využili filmaři ve slavném filmu Pán prstenů. Zkoušeli najít stopy po filmařích, ale vše bylo dokonale uklizeno, úřady na  pořádek dbaly, a tak to vypadalo, jako by se tady ani nenatáčelo. „V mnohakilometrovém fjordu Milford Sound jsme obdivovali horské srázy a vodopády. Doslova nás uchvátila hora Mitre Peak, která vypadá jako jehlan, sice jen 1692 metrů vysoký, ale má nádherný tvar jako mitra biskupů. Je to prý nejkrásnější hora jižní polokoule, byl to úžasný konec naší cesty,“ uzavřel Leoš Šimánek. Diashow zakončil leteckými záběry této oblasti, jež jsou jakousi „třešničkou na dortu“ uzavírající dvouhodinovou projekci.

V dalších částech republiky nebude turné pokračovat na jaře 2012. Je to novinka, druhá část začne opět až na  podzim: 6. a 7. října 2012 čtyřmi projekcemi v Pěnčíně u Turnova. Zdejší kulturní dům nahradí dosavadní sál v Turnově a zároveň odstartuje turné po západní části republiky: konkrétně po jižních, západních, severních a středních Čechách. Po třicítce míst dojde k derniéře v Mladé Boleslavi.

Autor: Jiří Koníček