Pro zobrazení slideshow potřebujeme mít nainstalovánu podporu Flash Player 9+!
Získat přehravač Adobe Flash
Vízum jsem dostal na základě vlastnoručně vyrobeného razítka
Sobotní host Radiožurnálu
Chtěli byste procestovat celý svět? V tom případě potřebujete být především nebojácní. To radí sobotní host Radiožurnálu, kterým byl cestovatel a dobrodruh Leoš Šimánek. Mezi 10. a 11. hodinou si s ním povídal moderátor Petr Rajchert.
„Jednou mě navštívil kamarád a ukazoval mi fotky z Kanady,“ zmiňuje Leoš Šimánek první podnět, který ho dovedl
k cestování. Tehdy zavzpomínal na knihy Jacka Londona, které jako kluk čítával. Z první cesty do Kanady
se vrátil po dvou měsících. „Nemohl jsem se soustředit na zaměstnání, a tak jsem zavřel firmu a další
rok jel opět do Kanady,“ vypravuje.
Celý článek na stánkách Radiožurnálu
Cestovatel se usadit určitě nehodlá!
Rozhovor vedl Martin Zaoral
Leoš Šimánek: I když má rodinu, netráví s ní doma v Podkrkonoší moc času. Po emigraci do Německa pracoval jako stavební inženýr. Z pohodlí kanceláře vyrazil do kanadské divočiny.
Je to určitě jediný cestovatel, který díky svému charisma a dobře propracované show, během které poutavě komentuje diapozitivy ze svých cest, dokáže vyprodat i ty největší sály v republice. Rok co rok uvádí novou velkoplošnou panoramatickou live-diashow se sedmi projektory, při které se dají zakoupit i jeho cestopisné knihy, které sám píše a vydává. Ale kdo je vlastně Leoš Šimánek? Snil vždy o tom, že bude cestovatel? Jak se z něho stal spisovatel? Jak zvládá skloubit život na cestách s rodinným životem po boku manželky Lenky a výchovou syna Jakuba a dcery Veroniky? A nehodlá se už přece jen konečně usadit? »
Dobré ráno ČT2
Beseda s L. Šimánkem
Nová kniha – Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie.
Několik vstupů do ranního vysílání ČT2. Kliknutím na obrázek přehrajete zvolenou část.
Kniha cestovatele Šimánka je zábavná, jako jeho diashow
Recenze nové knihy – Radek Strnad
Perex: Fotograf, cestovatel a spisovatel Leoš Šimánek se vrací. Jeho pestrou panoramatickou diashow „zimní“ Nový Zéland uvidí Děčín, Ústí, Chomutov i Teplice.
Ústecký kraj, ČR – Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie. Tak slibně exoticky, navíc s podtitulem „Za přírodními krásami Oceánie“, nazval svou novou knihu muž mnoha zážitků, cestovatel, fotograf, spisovatel a dobrodruh Leoš Šimánek. Zkrátka světa znalý chlapík se srdcem neklidným.
Výpravná celobarevná publikace o 160 stránkách vyšla pod hlavičkou nakladatelství ACTION-PRESS. O to zajímavější je vyprávění o zážitcích z něj, že vše Leoš Šimánek absolvuje se svou rodinou. Netrmácí se tedy světem jen tak, nepoznává cizí země pouze „s batohem a kompasem“, blízcí jsou mu nablízku. Na vlastní kůži zažívají jeho žena Lenka a děti Jakub i Veronika to, co jejich otec; nabírají jeho zkušenosti. Poznávají, baví se a někdy jsou spolu s ním i v úzkých. »
Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie
Nová autorova kniha
Za přírodními krásami Oceánie
LEOŠ ŠIMÁNEK soustředil v této knize své nejzajímavější zážitky ze zemí, jejichž břehy omývá Tichý oceán, a uvádí v ní doposud nepublikované fotografie.
Knihu si můžete objednat v našem knihkupectví.
Nový Zéland – rozhovor
Rozhovor vedl Petr Mareček
V době všemožných dokonalých technologií včetně 3D, kdy lze s kamerou nahlédnout živému žralokovi skoro až do jater, působí jako anachronismus. Sympatický vousáč promítá diapozitivy na velkoplošné plátno a jen k nim vypráví. Cestovatel a fotograf Leoš Šimánek má však všude vyprodáno a musí přidávat další a další představení. „Neumím si to vysvětlit, je to záhadný fenomén. Lidí mi říkají, že mě znají, že ukazuju kvalitu a mám zajímavé příhody. Vím, že jsme v digitálním věku, ale držím se jistoty – diapozitivů. Ty mi nic nenahradí,“ říká Šimánek, který se opět s panoramatickým plátnem a sedmi projektory vydává na turné po republice.
Začal tradičně v jeho rodné Chocni, kde uvedl nově sestavenou diashow Nový Zéland – Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů, které projel s rodinou – manželkou, synem a dcerou. Celorepublikové turné ukončí derniérou 2. prosince v Mladé Boleslavi.
„Stihnout promítání v jednašedesáti městech za jeden rok bylo velmi náročné. Řekl jsem si, že se už nebudu tak honit a rozdělím turné na
dva, začal jsem vloni na východě Čech a na Moravě a letos projedu západní polovinou republiky včetně Prahy. A proč jsem se k zemi dlouhého
bílého mráčku – jak říkají Zélandu Maorové – vrátil? Původní verzi diashow jsem totiž ukazoval jen v pětadvaceti městech a moji čtenáři i diváci
mě bombardovali otázkami, jestli bych s ní nemohl přijet i k nim,“ vysvětluje choceňský rodák, který už ukázal Tichomoří, Rusko, Kanadu, americký
západ, Havaj či pobřeží
Pacifiku.
»
Opilé Maory na Novém Zélandu uvidíte těžko
Rozhovor vedla Zuzana Krybusová
Šumperk – Leoš Šimánek je známý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdát se kýženě očekávaného léta a vydat se zpět do zimy? Stěží by to někdo udělal! On však věděl, do čeho jde. Věděl, že jej a jeho rodinu očekává zajímavý svět, a o to víc v zimě. Leoš s manželkou Lenkou, synem Jakubem a dcerou Veronikou vyrazili na dlouhou cestu, tentokrát do Aotearoa – země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní ostrovní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce Šimánkovi důkladně poznávali novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem.
Procestoval jste skoro celý svět, řekněte mi, byl jste na Novém Zélandu poprvé?
Nový Zéland jsem navštívil již před pětadvaceti lety, ale neměl jsem možnost jej projezdit tak, jak bych si přál. V té době jsem cestoval na jachtách po Tichomoří. Na Šalamounech jsem poznal novozélandskou rodinu, která si tam vyrazila na své plachetnici a trávila zimu v teplých krajích na rovníku. Skamarádil jsem se s nimi natolik, že mi nabídli cestovat společně s nimi. Velké plus bylo, že jsem uměl řídit loď a poměrně dobře vařit, tudíž jsem jim mohl být prospěšný. A právě od nich jsem se dozvěděl o nejkrásnější hoře Jižního ostrova Nového Zélandu. Ta se jmenuje Mitre Peak. Byl jsem jejich povídáním tak uchvácen, že jsem si řekl, že ji musím vidět. »
„Slovo problém nepoužívám“
Lenka Šimánková o dvaadvaceti letech života s cestovatelem
O cestovateli, fotografu a spisovateli Leoši Šimánkovi bylo napsáno mnohé. O jeho žene Lence naopak velmi málo. Velká škoda: spolu s ním (a jejich dětmi) slezla hory a plula moři. A ješte mnohem víc…
Východní Čechy – Věřím, že jen málokdo nad jménem Leoše Šimánka zaváhá. Rodák z Chocně jako čerstvý inženýr – stavař v šedesátých letech emigroval do Německa, na námořní lodi procestoval kus světa a toulavých bot už se nezbavil. Zorganizoval bezpočet výprav do překrásných i na pohled nehostinných míst světa, napsal o nich sedmnáct knih plných nádherných fotografií a rok co rok objíždí republiku se svými pověstnými live diashow, které ani po dvaceti letech nemají nouzi o diváky. Už dvaadvacet let ho na všech cestách provází jeho žena Lenka a postupně i jejich děti: Jakub a Veronika. Jaký je život po boku a tak trochu ve stínu cestovatele – dobrodruha? Takové je téma rozhovoru s Lenkou Šimánkovou: mimořádně příjemnou ženou, která – v kožichu a se zlatými kanadskými nugety na krku – nikomu v kavárně nedávala tušit, že umí ulovit zvíře, vláčet vlastníma rukama do nekonečného kopce kmeny stromů, žít v padesátistupňových mrazech a sbalit rodinu na rok života v kanadské pustině. »
Doma v divočině
Časopis Koktejl 12/2011
Představte si, že zamknete byt, popadnete batoh a odletíte do míst, kde je to k nejbližší vesnici týden chůze. Společnost vám budou dělat jen losi, vlci a grizzlyové. Životem, o kterém psal Jack London, občas žije i Leoš Šimánek.
Kanadská Severozápadní teritoria, jezero Clark a na jeho břehu srub. Kolem jsou nekonečné husté lesy, v dálce se třpytí rozeklané hřbety pohoří Mackenzie. Dostat se sem lze jen pěšky, hydroplánem nebo helikoptérou, přičemž nejbližší civilizace je dvě stě kilometrů daleko. Prožít v této divočině dva týdny romantické dovolené, to by byl balzám na duši a trhák cestovek. Ale čtvrt roku nebo dokonce rok? To už chce opravdu srdce trappera. Před lety se parta takových srdcařů ocitla právě u jezera Clark a dohodla se, že lepší místo pro stavbu pravé kanadské srubové pevnosti by hledali marně. A pustili se do díla. Pod rukama pěti chlapů a tří žen vyrůstal Fort Clark, nádherný a funkční srub, na jehož stavbu padlo tři sta stromů. „Všechny jsem je ale musel zaplatit. Jeden stál deset centů, celkem jsem tedy za stromy dal třicet dolarů,“ říká Leoš Šimánek, který se krátce před tím vzdal výnosné profese architekta v Německu a obul toulavé pohory. Než se ale k zemi sesul první smrk, musel si Leoš vyřídit všechny úřední náležitosti. Nejprve získat zlatokopeckou licenci, díky níž si pak můžete vykolíkovat svůj claim (zábor). A když už jste zlatokopem, získáváte i právo postavit si v divočině srub. Claim máte v držení doživotně a hektar na bydlení vám stát přidělí na 99 let. A pak už stačí jen rýžovat a počítat zlatinky… Anebo ne? „K tomu je ještě dlouhá cesta,“ podotýká Leoš Šimánek, „Nejprve vás čeká nekonečná dřina na stavbě srubu. V oblasti sice nějaké zlato je, ale nezbohatl byste z toho. My jsme tam navíc nebyli kvůli zlatu, ve srubu jsme chtěli přečkat zimu a pak s jarem dokončit expedici na nafukovacích člunech Severní Amerikou, kterou popisuji v knize Aljaška – Dobrodružství do extrému.“ Tehdy ještě český cestovatel netušil, že se mu toto místo stane druhým domovem. »
Šimánkova srdeční záležitost
Nová autorova kniha, která výjde na konci září
V KANADSKÉ DIVOČINĚ – O životě ve srubu u jezera Clark
Autorovu rodinu život v divočině stmeluje a upevňuje. Syn a dcera se naučili celé řadě věcí, se kterými by se nikde jinde nesetkali. Z knihy vyzařuje láska k přírodě a k prostému způsobu života, který může člověka naplňovat neskonalým štěstím!
K nejkrásnější hoře jižní polokoule
Za tři měsíce šestnáct set kilometrů neopakovatelnými přírodními krásami
Nová velkoplošná panoramatická live-diashow cestovatele, spisovatele a fotografa Leoše Šimánka zavede ctitele dálek a obdivovatele přírodních krás opět na jižní polokouli. Nese název „Nový Zéland – Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů“ a přiblíží souostroví, jež mnozí považují za nejkrásnější zemi na naší planetě.
Přibyli Maoři a sopky
Touto projekcí cestovatel připomíná dvacáté výročí promítání svých diashow. Podruhé se vrací – poprvé to byla dlouhá cesta jižními oblastmi Ruska – k tématu, které diváci již zhlédli. „Nový Zéland jsem promítal před pěti lety, řada lidí ho neviděla, a tak jsem měl spoustu dotazů, zda ho nebudu opakovat. Nerad se opakuji, ale zjistil jsem, že mám v archívu mnoho nepoužitých snímků. Diashow je tedy vlastně nová, sestavená z fotografií, které jsem dosud nepublikoval. I pro ty, kteří viděli původní verzi, bude opravdu nová. Opět mám sedm projektorů, tento počet se mi osvědčil. Sedmý používám na mapy a grafiku, ten pokaždé přinese do obrázků něco navíc. Hodně ho využívám v hudebních pasážích pro čtvercové snímky,“ prozradil detaily Leoš Šimánek. Do nové verze Nového Zélandu přidal další zajímavosti, třeba záběry ze sopečných oblastí: „První diashow jsem vlastně o sopky ošidil, ale i o Maory, původní obyvatele souostroví, jejich překrásné dřevořezby a malované domy. A ještě o další zážitky, které by bylo škoda nepředvádět.“ »
Zářiový časopis Koktejl
článek: Horké slzy
Nezapomeňte si koupit nový časopis Koktejl, který vyjde začátkem záři. Naleznete zde můj článek o Novém Zélandu.
Jen málokterá města na světě člověk pozná po čichu. Zcela bezpečně ale poznáte Rotorua na Novém Zélandu – smrad sirovodíku a zkažených vajec je všudypřítomný. Odměnou za trochu čichového nepohodlí je ale jedna z nejkrásnějších podívaných na světě…
Nový Zéland
Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů
Připravované diashow 2011–2012
Jen málokdo zná nejkrásnější kout naší planety s azurově modrým mořem, stále zeleným pobřežím a s čerstvě zasněženými vrcholky hor! Leoš Šimánek je známý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdát se kýženě očekávaného léta a vydat se zpět do zimy? Stěží by to někdo udělal! On však věděl, do čeho jde. Věděl, že jej a jeho rodinu očekává zajímavý svět, a o to víc v zimě.
Leoš s manželkou Lenkou, synem Jakubem a dcerou Veronikou vyrazili na dlouhou cestu, tentokráte do Aotearoa – země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní ostrovní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce Šimánkovi důkladně poznávali novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce šestnácti set kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, také v zimě kvetoucími ibišky, kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél křišťálově průzračných horských jezer, do velehor pokrytých ledovci.
Ani tentokráte autor nefotografoval pouze přírodu, faunu a flóru, ale věnoval se se svojí rodinou všemožným aktivitám. Vyráželi na koních, kanoích či kajacích, sjížděli na lyžích zasněžené vulkány nebo podnikali túry mezi ledovcovými horami. Při cestě lodí fjordem Milford Sound, který se hluboko zařezává do pobřežního pohoří Jižního ostrova, obdivoval a fotografoval Leoš Šimánek nejkrásnější horu jižní polokoule Mitre Peak, vypínající se ve svém zimním habitu přímo od hladiny moře do sedmnácti set metrů výšky. »
V Pekle se Šimánkem
Článek časopisu Koktejl 9/2010
Procestoval celé kontinenty. Tisícům lidí vypráví o tom, kam ho zanesly toulavé boty. Málokdo ale ví, jaká místa přirostla Leošovi Šimánkovi k srdci v České republice. Vyražme proto na prohlídku těch nejkrásnějších…
„Nejste náhodou Krakonoš?“ zeptala se Leoše Šimánka mile prostořeká servírka, „Nebo aspoň jeho brácha…“ Známý cestovatel jen pokrčil rameny: „Kdepak, Krakonoš nejsem. Ale jsem z toho kraje.“ Jistá podoba s pohádkovým vládcem našich nejvyšších hor se ale Leoši Šimánkovi upřít nedá – vysoká mohutná postava, hustý plnovous, neposedná kštice. Takových Krakonošů ale na drsném kanadském severu, kde Šimánek dlouhá léta žil, najdete nepočítaně. »
Růžová chalupa
Podívejte se na stránky Růžové chalupy, kterou již brzy převezmou Lenka a Leoš Šimínkovi → zde je odkaz.
Registrace
Pokud máte zájem o zasílání informací ohledně mých termínů diashow, můžete mi poslat svůj e-mail.