Pro zobrazení slideshow potřebujeme mít nainstalovánu podporu Flash Player 9+!

Získat přehravač Adobe Flash
Nový Zéland ukázková kapitola

NEJNOVĚJŠÍ DIASHOW
Jiří Koníček: Podél pacifického pobřeží Aljašky mezi ledovými krami a velrybami

Orlickoústecko – Nově sestavená panoramatická diashow cestovatele, spisovatele a fotografa Leoše Šimánka, jejíž součástí je řada dosud nezveřejněných fotografií, mapuje třetí, závěrečnou etapu zcela neobvyklé expedice. Tou byla završena dlouhá a náročná plavba, která doposud nemá obdoby: Šimánkovi byli první, kteří obepluli na nafukovacích člunech tichomořské pobřeží Kanady a Aljašky. Diashow „Aljaška – Pobřeží Pacifiku: Na člunech panenskou přírodou Severní Ameriky“ bude mít premiéru tradičně v Šimánkově rodišti Chocni, a to 29. září 2013 v 16.00 hodin v Panském domě. Pak ji uvidí diváci v dalších 33 městech na Moravě, Vysočině a východních Čechách. Závěr letošního turné bude 1. prosince v Aldisu v Hradci Králové.

Pozorování ze člunu i z ptačí perspektivy

Jedno celé severské léto plul cestovatel s rodinou – manželkou Lenkou, synem Jakubem a šestiletou dcerou Veronikou – spolu s přáteli Jirkou a Lénou z Ústí nad Orlicí na dvou nafukovacích člunech podél mimořádně členitého pobřeží Tichého oceánu. Vypluli z přístavu Haines. Nejdříve směřovali do národního parku Glacier Bay, obrovského ledovcového zálivu s množstvím různých druhů živočichů vodních i suchozemských a stovkami zátok, ostrůvků a ledovců. Po plavbě trvající celkem tři měsíce skončilo jejich putování v městečku Whittier v zálivu Prince William Sound. Záliv se nachází v přírodní rezervaci, která vyniká spoustou ledovců, mohutných horských štítů a úžasnou spletí ostrůvků, poloostrovů a průlivů stěžujících orientaci. Ohromující výšky věčně bílých hor a obří ledovcové splazy v doposud nedotčené přírodě - to byly dominantní zážitky členů expedice. Dojmy se prohloubily v samém závěru expedice, kdy měli cestovatelé ze sportovního letadla výhled na úžasný Harriman Fiord, do kterého stéká hned šest ledovcových splazů najednou.

Černý medvěd, grizzly a velryby

Nejen nepřeberné množství zážitků, ale i celá řada dobrodružství a příhod charakterizovala plavbu podél pobřeží Aljašky. Některé příhody byly úsměvné, jiné naopak dramatické. K prvním patřilo setkání s černým medvědem poblíž tábořiště u ostrůvku Lynn Sisters, ten se cpal lesními jahodami a vyrušil ho teprve jejich čtyřnohý člen expedice, pes Dalton, aljašský malamut. Veronika viděla úplně poprvé z bezprostřední blízkosti medvěda, byť to bylo mládě. A pak další překvapení, při pohledu na růžovou hromadu, kterou méďa zanechal po strávení jahod.

Cestovatel vzpomíná dál: „Složitá byla situace s velrybami ve fjordu Icy Strait, kdy se expedice ocitla mezi rodinou sedmi keporkaků. Dalton se vyděsil, skočil do vody a plaval mezi velrybami ke břehu. Dohonili jsme ho, ale když jsme ho tahali zpátky do člunu, prorazil drápy jeho gumový plášť… Čekání na druhý člun, který vzal poškozené plavidlo do vleku, bylo mezi velrybími obry nekonečné. Všechno ale nakonec dobře dopadlo, i oprava člunu v blízké zátoce,“ doplnil Šimánek.
A ještě na jedno setkání s těmito ohromnými mořskými savci Šimánkovi dlouho nezapomenou: přímo před čluny se vynořil nejméně patnáctimetrový keporkak a poskytl všem nevídanou možnost pozorovat, jak takový kolos vlastně loví potravu. „Živí se huňáčky, olivově zelenými rybkami, jichž se tu vyskytují obrovská hejna. Ze začátku si dohromady sehnal velké množství huňáčků. Poté se pod ně hluboko zanořil, odtud kolmo vyrazil, přímo nahoru s otevřenou tlamou, do které se mu rybky hrnuly po tisících. Asi desetkrát si to zopakoval. Poté, jakoby se chtěl s námi rozloučit, praštil svým ohromným ocasem o hladinu a zmizel v hlubinách. Vyprávěli jsme o tom jednomu místnímu rybáři a ten nám řekl, že to za celý svůj život ještě neviděl. Takže jsme měli úžasné štěstí,“ líčil neopakovatelný zážitek Šimánek.

Jiná příhoda nemusela skončit tak dobře, jak nakonec dopadla. Ve fjordu Muir Inlet uviděli členové expedice medvěda grizzlyho, jak leze po skalách nad hladinou a vybírá hnízda racků. „Se synem, který člun řídil, jsme připluli blíž k místu, kde medvěd hodoval, bylo to možná až moc blízko – tak to zřejmě posoudil grizzly. Přichystal se k útoku a málem nám skočil do člunu. Jen s notnou dávkou štěstí jsme v posledním momentě prchli,“ vzpomínal na tento extrémně dramatický zážitek Leoš Šimánek.

Ledovce jim dvakrát pořádně „zatopily“

Největší dobrodružství – a bez nadsázky velké nebezpečí – znamenala plavba do zálivu Columbia, pod stejnojmenný ledovec v Chugach Mountains. Tento aljašský masív je ledovci „prošpikován“ opravdu důkladně. „Tady jsme doslova unikli z ledového zajetí. Nikoho z nás předem nenapadlo, co by se mohlo přihodit. Chtěli jsme totiž doplout co nejblíže k čelu ledovce. K ohromným krám odlomeným z ledovcového splazu jsme dorazili za odlivu. Ledy seděly na dně zálivu, a tak jsme pluli mezi nimi dál. Jenže přišel příliv a kolem nás začalo všechno plavat, průjezdy mezi bloky ledu se uzavíraly, kry se převracely, všechno bylo prostě jinak,“ přiblížil životu nebezpečnou situaci cestovatel. Jak přiznává, už ani nefotografoval, protože měl docela jiné starosti: „Jirka si nasadil mačky, vylezl na jeden z ledových bloků a z vrchu objevil průjezd z pasti ven. Po chvíli jsme proplouvali uličkou tak úzkou, že jsme se do ní se čluny jen stěží vešli. Šťastně jsme potom přistáli na pláži poseté ledem.“

A ještě jednu příhodičku jim příroda naservírovala při takzvaném telení ledovců. „Tábořili jsme nedaleko ledovce Meares Glacier. V noci se z něho ulomil tak velký kus ledu, že po pádu do moře vytvořil obrovskou vlnu, která nás málem i se stany spláchla do moře. Ráno jsme mohli pozorovat, jak kolem nás pluje blok ledu velikosti zaoceánského parníku – a to se běžně ví, že nad hladinou bývá přibližně jen třetina plovoucího ledovce,“ vylíčil Leoš Šimánek nečekanou událost, skutečnou „přepadovku“.

Pro psa Daltona se stalo velkou nepříjemností setkání s dikobrazem – urzonem kanadským. „Na jednom tábořišti si pes vyrazil do lesa, ale přiběhl se spoustou bodlin v čumáku. Vytahali jsme mu je postupně i ty zlámané, obyčejnými kleštěmi. Bylo to pro něho hodně bolestivé, ale pro nás také ne zrovna jednoduché, když jsme ho doslova mordovali,“ podělil se o zvláštní vzpomínku cestovatel. Později předvedla Veronika své rybářské umění. Nenápadným úzkým a mělkým potokem táhli lososi tak, že jim z vody vykukovaly hřbetní ploutve. Jednoho za druhým tahala z vody, a aby jí tyto velké ryby neutrhly trojháček, navázala ho na šňůru od stanu. Postarala se tak o vítané zpestření jídelníčku pro všechny.

Indickým oceánem po „šimánkovsku“

A na co se můžeme těšit do budoucna? „Cestujeme v etapách po ostrovech Indického oceánu. Nadšeni jsme byli ze souostroví Seychely, konkrétně z malého, nostalgického ostrůvku La Digue, kde jezdí víc volských potahů než aut. Máme už za sebou Maledivy, Mauritius a teď je na řadě ostrov Réunion s jeho velmi aktivní sopkou. Později ještě plánujeme vyrazit na několik dalších menších ostrovů v tomto úžasném oceánu. Toto všechno se v příštích letech stane náplní mé nové knihy a pochopitelně i diashow,“ poodhalil Leoš Šimánek část ze svých plánů.

Článke v PDF formátu.